Zabijáci a samaritáni z permafrostu
Juri zkoumal permafrost na Arktidě už mnohokrát, změnu prostředí vždy zvládal s přehledem. Když se však vrátil ze své poslední expedice do Švédska, necítil se dobře. Za týden přestal poznávat lidi, o pár dní později se probudil v nemocnici z umělého spánku. Lékaři mu transplantovali játra, aniž by tušili, co zvláštní stavy a kolaps organismu způsobilo. Žádné léky si s nemocí neuměly poradit. Nabízel se jediný důvod: zkušený mikrobiolog se zřejmě infikoval neznámým patogenním mikroorganismem (neboli choroboplodným zárodkem), když odebíral vzorky z arktické půdy.
Přímý důkaz sice lékaři dosud nenašli, jde ale o velmi pravděpodobnou verzi. Alespoň podle mikrobiologa Jiřího Bárty z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, který už deset let zkoumá permafrost. S Jurim byl na expedici několikrát a dodnes jeho příběh sleduje.
„Ve zmrzlé arktické půdě se skrývají i desítky tisíc let staré mikroorganismy, které teď ožívají. Jak zmrzlá půda taje, dostane se k mikroorganismům kyslík, živiny a samozřejmě i voda. Všechny tyto tři složky potřebují mikroorganismy k životu, podobně jako člověk,“ popisuje Bárta.
Podle něj mohl mít kolega oděrku nebo oslabenou imunitu. Při zkoumání půdy pak možná nevědomky odhalil místo s větší koncentrací patogenů – a jeden z nich ho nakazil. „Často narážíme například na kosti zvířat, které se kvůli tání permafrostu odkrývají. Nikdo neví, na co zemřela, každopádně i dnes můžou v nich spící patogenní mikroorganismy infikovat člověka,“ vysvětluje Bárta.
Je možné, aby výzkumníci zavlekli do populace neznámé nebo vymýcené nemoci? „Vzorky půdy převážíme zcela izolovaně, patogeny nijak záměrně neaktivujeme. Samotný převoz vzorků je na hranicích bedlivě kontrolován, nutností jsou příslušná povolení. Šíření patogenů by muselo být cílené. Pokud by byly v odebraném vzorku přítomné specifické patogenní mikroorganismy, bylo by je nutné rozmnožit v laboratoři a pak je cíleně vypustit mezi lidi,“ míní Bárta. Zároveň přiznává, že jsou mikroorganismy účinnou biologickou zbraní. Jako příklad uvádí evropské nemoci, které významně přispěly například k vyhubení většiny původního amerického obyvatelstva. Jak píše časopis Vesmír, tamní populace zkrátka neměla potřebné obranné látky, protože se s infekcemi z Evropy nikdy nesetkala.
Jiří Bárta (vlevo) pluje se svým týmem po řece Kolymě na souřadnice, kde se budou odebírat vzorky permafrostu.
Ulovené ryby, každodenní obživa pro posádku.
Vědci zkoumají mimo jiné grónský ostrov Disko, kde odebírají vzorky aktivní vrstvy půdy.
Odebrané vzorky permafrostu se ve speciálních obalech převážejí do Českých Budějovic, kde je vědci dál zkoumají.
U grónského ostrova Disko plují ledovce, postupně ale mizí.
I když je krajina nehostinná, na Disku najdete i osady.
Ledovce obklopují i grónské město Ilulissat.
Součástí výzkumu je obhlížení stability ledovců. Posádka právě kontroluje pevninské ledovce u Ilulissatu.
Ledovcové pole. Odlomené kusy pevninského ledovce plují na svou poslední pouť.
Přístav ve městě Ilulissat – úlomky ledovce dopluly až sem.
Na výzkumníky už ale v permafrostu čekala i milejší překvapení. Například nové druhy bakterií, které by mohly lidem naopak pomáhat. „V hlubších vrstvách jsme objevili velké množství takzvaných aktinobakterií, které dokážou produkovat antibiotika,“ vysvětluje Bárta. Vzorky půdy z polárních oblastí vozí až do Českých Budějovic. V každé laboratoři má na pohled obyčejnou ledničku, místo piva v ní ale najdete desítky Petriho misek, ve kterých množí arktické mikroby. Ty „hodné“, samozřejmě. Ze Sibiře se do fakultní ledničky dostaly třeba myxobakterie, které dokážou lovit jiné bakterie. „Používají stejnou strategii jako vlci. Jejich útoky jsou zcela koordinované,“ popisuje zaujatě český mikrobiolog.
Arktida rovněž odhalila jedny z dosud největších popsaných virů, které uvidíte obyčejným světelným mikroskopem (standardně se používá ten elektronový). Vědci jim přezdívají „pandoraviry“ – jsou pro ně z 90 % neznámé. „Jedna z teorií tvrdí, že jde o mrtvou vývojovou větev života,“ říká s nadšením Jiří Bárta. Představa, že by vědci mohli objevit nový druh, ho očividně fascinuje. Vždyť pro mikrobiologii se rozhodl i proto, že ho vždy bavilo sci-fi a teorie o životu na jiných planetách. „Věřím, že Arktida ukrývá poklady, které si ani neumíme představit. Čím hlouběji kopneme, tím jsme blíž historii Země. Permafrost mě vlastně taky tak trochu infikoval – musím se za ním neustále vracet.“