Proč jíme kapra?

Kapr neodmyslitelně patří mezi tradiční české symboly Vánoc. I přes nekončící diskuse, které se zabývají etickou stránkou prodeje kapra, nemůžeme popřít, že tato ryba hraje v České republice prim. Při pohledu na roční statistiky úlovků, které registruje Český rybářský svaz i Český statistický úřad, je patrné, že podíl kapra na celkové produkci tuzemských ryb je mezi 84 a 86 %. Jak se k nám kapr dostal?

Výskyt kapra obecného je mapován na všech kontinentech světa s výjimkou Antarktidy. Neúmyslně byl zavlečen dokonce i do Ameriky a Austrálie. Dle výzkumů profesora ichtyologie Eugena Balona se jedná o vůbec první domestikovanou, tedy lidmi ochočenou rybu. Původní kapr divoký (sazan) pocházel podle Balona z panonské provincie, dnešního Maďarska. Archeologické nálezy z oblasti okolo Dunaje dokládají četný výskyt kostí kapra v tehdejším odpadu. Odsud ho v době železné Římané převáželi – buď v sudech s vodou, nebo pouze v pytlech s mechem, které pravidelně namáčeli. Takto kapra rozšířili po svých provinciích. Neuvěřitelná schopnost kapra přežít dlouhou cestu téměř bez vody a s nedostatkem kyslíku se stala hlavním důvodem jeho šíření.

V křesťanské tradici má ryba nebývalý význam. Z řeckého označení ryby (ichtys) vycházeli první křesťané. Toto označení používali jako kryptogram, krátký šifrovaný text, kdy překlad prvních písmen interpretovali jako Ježíš Kristus, Boží syn, Spasitel. Grafický symbol ryby – Ježíšovy ryby – lze nalézt na prvních křesťanských hrobech v Syropalestině i na katakombách v podzemí Říma. Dodnes tento symbol můžete vidět nalepený na zadní části některých automobilů, neboť se skrze něj i v současnosti křesťané identifikují. Nemalý význam hrálo také propojení Kristových učedníků s rybolovem, protože podle Nového zákona byli apoštolové Petr, Ondřej, Šimon, Jan a Jakub Starší rybáři. Ryba, v některých interpretacích dokonce kapr, je spojována i s jedním z Kristových zázraků, kdy Ježíš dokázal chléb a ryby rozmnožit pro hladovějící.

Kapr rovněž představoval snadný zdroj masa v dobách, kdy bylo jídla málo – v našich středoevropských podmínkách zhruba od konce prosince do března. Postupem času se kapr prosadil i na vánočním stole. Křesťané, kteří dodržují půst, nechápou ryby jako maso. Hájí se tím, že třeba kapří maso má úplně jinou strukturu než maso vepřové. Díky této věroučné oklice se lidé v době postní můžou neomezeně živit rybami. Při praktickém pohledu na období středověku a raného novověku poznáme, že jiný zdroj bílkovin bylo v zimních měsících téměř nemožné sehnat. Hospodářská zvířata se dříve jedla pouze v krátkém časovém období, především v listopadu a prosinci. Lidé se potřebovali zbavit těch kusů, které už neplánovali v dalším roce rozmnožovat ani jinak hospodářsky využívat. Zvířata by jim zbytečně vyjídala zimní zásoby potravin. V období Vánoc tak lidé opět, tak jako po většinu roku, přestávali jíst maso. Ryby v řekách lze však s trochou štěstí chytat celoročně. Proto se právě hojně vyskytující kapr, který může mít i 10 kilogramů, stal vítaným doplňkem jídelníčku, jinak složeného ze zemědělských plodin, ovoce, vajec a mléka.

Nejstarší a nejbohatší kláštery i šlechtické rody neváhaly budovat rozsáhlou rybniční síť, která jim zajistila dostatek finančních příjmů i rybího masa. Jako první na našem území začaly budovat rybníky kláštery, a to už v 11. století. Na ně pak později navázaly rody jako Pernštejnové na Pardubicku či Rožmberkové v jižních Čechách. Stali se průkopníky intenzivního, organizovaného chovu kapra, který je na našem území patrný dodnes. Kapr se nám zkrátka historicky vryl pod kůži. A i když roste obliba jiných druhů ryb, především těch žijících v moři, nelze očekávat, že by známka „Český kapr“ zmizela z tuzemského nebo evropského trhu.