Postřehy dělníka diplomacie – 6

O neblahém brain drainu a odchodu těch schopnějších Afričanů z jejich domovů jsem už mluvil. Z našeho utilitárního evropského hlediska pak hlavní problém vidím v tom, že ti migrující Afričané (byť samozřejmě zdaleka ne úplně všichni, nicméně minimálně hodně velká část z nich) na jednu stranu odcházejí do Evropy za zdejším komfortem, bezpečím, životním standardem, z vodovodu tekoucí pitnou vodou a nepřerušovanými dodávkami elektřiny, které doma nemají. Což je zcela pochopitelné a nikdo se jim nemůže divit, ani jim to nějak zvlášť vyčítat. Současně si k nám ale bohužel tito migranti přinášejí své africké sociální návyky, co do jejich vztahu k fungování společnosti a státu. A nejsou bohužel příliš ochotní tyto své návyky měnit.

Chtěl jsem zkrátka v zájmu realistické upřímnosti naznačit, že s velice dobrým úmyslem vyprávěné výchovné historky o tom, kterak nás, mentálně ještě nedostatečně rozvinuté a xenofobní Východoevropany, přicházejí z Afriky obohatit hlavně softwaroví inženýři (které za to naši holohlaví a dutohlaví fotbaloví chuligáni na oplátku bijou v pražských tramvajích), nelze zase brát až tak vážně. Ti programátoři a softwaroví a další inženýři mezi africkými migranty samozřejmě jsou, o tom žádná, a díky Bohu za ně. Z mých zkušeností nicméně vyplývá, že na jednoho takového programátora připadá minimálně deset jeho afrických krajanů, kteří v tom ještě zdaleka nejlepším případě podvádějí krácením DPH při šmelení s ojetými auty a jejich vývozu z Evropy do Afriky.

A pak jsou tu i ty horší případy, že ano. Například každý pražský narkoman nebo turista, který si chce užít nějakého toho zakázaného ovoce, ví, na jaké pány pohybující se kolem Václaváku se má obrátit. Mezi dámami pak zase převažují všelijaké „kadeřnice“ a „kosmetičky“, které po nocích a večerech brigádničí v různých velmi zábavních podnicích. A pokud mi to při pohledu z Česka zatím nevěříte, jeďte se podívat kupříkladu do jižní Itálie, jejíž tvář během posledních dvaceti let k nepoznání změnila ilegální imigrace, především Nigerijců, Ghanců, Ivorijců etc. A k lepšímu to tedy rozhodně není, což vám potvrdí každý rodilý Euroital, včetně diplomatů, když se s ním bavíte večer u piva nebo vína a on ví, že se může spolehnout na vaši diskrétnost. A že je váš rozhovor důvěrný a nikdo jiný ho neposlouchá.