fbpx

Poradíme si s přelidněním? Část 3: Vůle změnit se

Lidé jsou naprosto zvláštní živočišný druh. Jako jediný organismus na světě se totiž nepřizpůsobují okolním podmínkám. Okolní svět se naopak přizpůsobuje lidstvu. Důsledky svých činů vidíme prakticky všude – přelidnění, globální oteplování, odpad, odlesňování, nedostatek vody. Vyjma malých částí v okolí pólů již neexistuje místo, které by lidé přímo neovlivnili. Změnili jsme fungování a podobu celého světa. Je pouze otázkou, zda a do jaké míry v tom budeme pokračovat. Naším hlavním motorem, proč měníme svět kolem sebe, je potrava. Bez jídla a vody nelze přežít. Roční spotřeba potravin, především masa a mléčných výrobků, podle některých výzkumů dávno přesáhla možnosti planety Země. Žijeme v dluhu vůči planetě? Vracíme se opět k malthusiánské pasti, o které jsme psali v předchozím díle?

Celosvětové statistiky jasně naznačují, jak moc jsme zvýšili svou denní spotřebu potravin jen za pouhých 50 let. V roce 1961 člověk denně snědl asi 1357 gramů potravin, z toho maso tvořilo jen minimální část – 93 gramů. O 25 let později se číslo zvýšilo na denní příjem 1511 gramů, z nichž maso tvořilo již 127 gramů. V roce 2011 pak dokonce denně snědené množství potravin vzrostlo na 1878 gramů, z nichž maso tvořilo 173 gramů. Naše denní spotřeba masa se tedy téměř zdvojnásobila.



Oproti veganské či vegetariánské stravě, které pro uživení jednoho člověka spotřebují průměrně 0,13 ha půdy, musí člověk, který spotřebuje 200 gramů masa denně, pomyslně zabrat zemědělskou plochu o minimální rozloze 1,08 ha, a to jen kvůli masu.


Proč moderní vědu děsí množství živočišných potravin v naší stravě? Především u masa je výroba jednoho kilogramu váhy příliš závislá na půdě a vodě. Oproti veganské či vegetariánské stravě, které pro uživení jednoho člověka spotřebují průměrně 0,13 ha půdy, musí člověk, který spotřebuje 200 gramů masa denně, pomyslně zabrat zemědělskou plochu o minimální rozloze 1,08 ha, a to jen kvůli masu. Mnohé národy tento denní příjem masa ještě mnohonásobně převyšují, a tak se kvůli živočišné výrobě zmenšují plochy, kde najdeme divokou přírodu.


Kritické jsou pro planetu také další faktory spojené s chovem zvířat – skleníkový efekt, spotřeba vody a odlesňování. Metan, který krávy produkují, je až 23x nebezpečnější než oxid uhličitý, tedy 23x více podněcuje skleníkový efekt. Spotřeba vody na vypěstování jednoho kilogramu obilí dosahuje 1000 litrů, oproti tomu na kilo vyprodukovaného hovězího masa je potřeba čtyřicetkrát více vody, tedy přes 40 tisíc litrů. Chov zvířat je také náročný na prostor. I proto dnes dochází ke zkulturňování dosud nedotčených oblastí například v Amazonii. Z různých výzkumů, které souhrnně prezentuje David Attenborough ve filmu Život na naší planetě, vyplývá, že planeta Země není schopna uživit tolik velkých lidských masožravců. Právě pro onu environmentální zátěž jsou velcí dravci v přírodě tak vzácní.


Vytváření dalších polí a pastvin s sebou nese ještě jednu obrovskou hrozbu – je ohrožena biodiverzita jednotlivých biotopů. Velké lidské zásahy, které můžeme vidět třeba v Indonésii, vedou k tomu, že tamní příroda se nedokáže plnohodnotně obnovit do své dřívější podoby. Mnozí živočichové totiž z této oblasti kvůli činnosti lidstva vymizeli.


 Přesto je možné najít různá východiska z této situace. Jednou z možností je limitování populace díky vzdělání. Jak bylo v předchozím díle dokázáno, díky vyššímu vzdělání žen klesá porodnost, což zamezí nekontrolovatelnému množení lidí. Zmenší se tak stále strmější křivka nárůstu obyvatel. Dalším krokem je možnost využívání alternativ v různých oblastech, například řízený menší podíl masa v našich jídelníčcích, větší zájem o udržitelné zdroje či důraz na školní předměty, jako je výchova ke zdraví. Pokud ale nebudeme chtít změnit své aktuální nastavení, dříve nebo později dojde k již nenapravitelnému kolapsu planety Země, tím i celé lidské populace. Kvůli naší touze po objemově – nikoli kaloricky – bohaté stravě mnozí nepřímo ohrožují budoucnost i životy svých potomků. 


Sdílet příběh: