Poradíme si s přelidněním? Část 1: Minulost

Stále většího přelidňování si jako jeden z prvních všiml již na konci 18. století anglický ekonom a pastor Thomas Robert Malthus (1766–1834). Ve svém slavném díle Esej o principu populace (An Essay on the Principle of Population ) z roku 1798 varoval před demografickými problémy, které jsou úzce spjaty s ekonomickou situací lidí. Při sepisování tohoto díla vycházel z vlastní mnohaleté kněžské praxe, kdy pomáhal chudým zemědělcům a dělníkům. Na základě svých zkušeností i dostupných dobových statistik vytvořil několik demograficko-ekonomických zákonitostí, které jsou souhrnně označovány jako malthusiánství. Sám pojem malthusiánská past označuje neschopnost půdy uživit lidstvo.

Hlad a podvýživa, všeobecná bída, častá úmrtí dětí do tří let, obrovské sociální rozdíly. To byl všední den lidí nejen na konci 18. století, ale především po celé „dlouhé“ 19. století, dobu průmyslové revoluce. Statisíce lidí migrují z venkova do měst za prací. Postupně dochází k největšímu přesunu lidí v naší historii, dochází k totálnímu převratu struktury práce. Zmenšuje se podíl těch, kdo pracují v zemědělství, a skokově roste počet osob pracujících v továrnách. A právě na počátku tohoto dlouhého procesu varuje Robert Malthus před něčím, z čeho lidé dosud strach neměli – přelidnění.

Anglický pastor do své Eseje zapracoval dobové statistiky z celého světa (Anglie, Francie, USA a Číny) a dospěl k závěru, že za stávajícího nárůstu populace půda lidstvo v dohledné době neuživí. „Populace, je-li nekontrolovaná, narůstá geometrickou řadou. Potraviny rostou jen matematickou řadou.“ Sám vycházel z počtu obyvatel v USA, kde se během pouhých 25 let počet obyvatel zdvojnásobil. Jeho pozorování podporují i současní autoři, jako například Massimo Livi Bacci ve své Populaci v evropské historii. Malthus jako východisko nastiňuje velmi temnou past, ze které se dostaneme jediným způsobem – přestaneme se nekontrolovaně množit. Sám jako pastor vidí, že finanční podpora sociálně slabých (tehdejší Speenhamlandský systém) byla stejně jako dnes neúčinná, protože i když by nejchudší měli dostatek finančních prostředků na koupi jídla, jeho cena se kvůli nedostatku potravin zvýší, produkce naopak bude stagnovat, a proto začnou sociálně slabí vymírat.

Jako osvícenec apeluje, aby lidé měli pouze tolik dětí, kolik jsou schopni svým výdělkem uživit. Více potomků bude zatěžovat stát a celý systém. Lidstvo tak redukoval na živočišný druh, který je – stejně jako pakoně v národním parku Serengeti – závislý na ploše půdy. Pokud zmenšíme pole, budou lidé umírat hlady. Příroda funguje stejně – když zmenšíte africkou savanu, zemřou statisíce kusů migrujících stád. Robert Malthus předpokládal, že pokud nenastanou masivní války, zemi nezachvátí obrovské epidemie, nebo nezačneme obdělávat každý dostupný kus půdy, bude muset populace sama sebe plánovaně redukovat. Mýlil se, malthusiánská katastrofa v 19. století nenastala, půda nás uživila, počet lidí strmě roste. Co se stalo?

Od hromadné nucené redukce obyvatelstva nás tehdy zachránilo několik faktorů. Mezi ty nejzásadnější lze řadit obrovský technologický vývoj nejen v zemědělství, organizovanější živočišnou výrobu, rozšiřování polí a kulturní krajiny, využívání nových dovezených i vyšlechtěných plodin. Kromě hospodářských faktorů musí být jmenovány ještě faktory sociologické, protože společnost se postupně kompletně proměnila. Lidé začali více a déle studovat, postupně mohly pracovat i ženy, rozvinul se nový sektor služeb. S vyšší vzdělanostní, potřebou cestování, objevování, svobody i seberealizace ubývá ve vyspělých státech počet narozených dětí.

Výše popsané platí pouze pro „západní“ civilizaci, která v současnosti co do přírůstku obyvatel stagnuje. Demografický vývoj chudších států, které neprošly evropským vývojem, náš svět ale uvrhnul do krize, ve které se nacházela Anglie na konci 18. století. Dokážeme se znovu vyhnout malthusiánské pasti, nebo nás čeká válka o vodu, jídlo, místo na zemi? Existují nějaká východiska? Pokračování příště.