Plastová pandemie
Únor 2020. Ve světě se rozjíždí koronavirová pandemie, stoupá poptávka po ochranných pomůckách na jedno použití. Jen Čína vyrábí kolem 116 milionů jednorázových roušek denně – tedy asi dvanáctkrát více než obvykle, uvádí magazín Science.
Také další země brzy začínají prahnout po ochranných pomůckách na jedno použití, zásadně se totiž zvyšují nároky na hygienu. Výsledek? Každý den se použije zhruba 129 miliard roušek a 65 miliard rukavic, píše časopis Environmental Science & Technology. A zásadní změny se dějí také v legislativě států po celém světě.
Některé země totiž stahují zákony, které dosud výrobu a používání plastů limitovaly. Například americký Oregon v dubnu 2020 pozastavuje nedávno zavedený zákon, který dosud zakazoval, aby obchody a restaurace zákazníkům zdarma nabízely jednorázové plastové tašky. Velká Británie zase ve stejné době na šest měsíců pozastavuje zákaz plastových brček a opět povoluje prodej plastových vatových tyčinek.
Ani Češi nezůstávají pozadu, a tak se v květnu 2020 spotřeba jednorázových plastů zvedá zhruba o třetinu. Důvodů je hned několik: restaurace od poloviny března do konce května vydávají jídlo s sebou a rozvážejí jednu dobrotu za druhou, a tak potřebují více obalů. Kavárny zase nepřijímají kelímky, které si donesou zákazníci. A v druhé podzimní vlně se celá situace opakuje.
Za koronavirový boom plastu můžou nejen přísné nároky na hygienu, ale taky nízké výrobní náklady. Jakmile totiž přichází karanténa a omezuje se cestování, hroutí se poptávka po ropě. Prudce padají ceny, a výroba plastu z fosilních paliv je tak levnější a výhodnější, zejména v porovnání s recyklovaným plastem, vysvětluje magazín Science. Navíc, v krizi lidé více šetří, a tak dávají přednost „obyčejnému“ plastu, který je levnější než ekologičtější alternativy.
Čím víc plastu se vyrobí, tím víc se ho také vyhodí. Global Waste Index za rok 2019 uvádí, že lidstvo – tedy asi 7,6 miliardy lidí – ročně vytvoří zhruba dvě miliardy tun odpadu. V roce 2020 může být suma až o 30 % vyšší, hlavně kvůli zvýšené produkci i spotřebě plastu, upozorňuje časopis Scientific American.
Nakládání s odpadem je dlouhodobě komplikované zejména v rozvojovém světě a koronavirus problém ještě umocňuje. Země kvůli pandemii škrtají budgety alokované na zlepšení infrastruktury odpadového hospodářství, od Indonésie přes Keňu a Guatemalu až po Haiti, uvádí Světové ekonomické fórum.
Posledním článkem v řetězci, který může zabránit tomu, aby se odpad z ulic a skládek dostal do oceánů, bývají sběrači odpadu. V rozvojovém světě je jich podle časopisu Scientific American až patnáct milionů – chodí po ulicích, skládkách a často i plážích, kde sbírají plasty, které pak dále prodávají. „V posledních měsících museli někteří sbírat až dvakrát víc plastového odpadu, avšak za stejnou odměnu jako dříve. Někdy to sběrače odrazuje a raději se věnují cennějším materiálům,“ píše Dave Ford, aktivista, který se dlouhodobě zabývá životním prostředím a znečišťováním oceánů. Práci takzvaných „waste pickers“ navíc ztěžují nejrůznější restrikce.
Nejen „covidový“ odpad se proto stále častěji dostává do oceánů, kde škodí živočichům. Například želvy můžou roušky nebo rukavice snadno zaměnit za medúzy, svou oblíbenou potravu. Do elastických komponentů roušek se navíc zamotávají ryby.
Plastový odpad je však škodlivý i pro lidi. Jak upozorňuje časopis Environmental Science&Technology, koronavirus na plastu přežije až tři dny – z kontaminovaných odpadků se tak můžou nakazit mimo jiné výše zmiňovaní sběrači a zhoršit tak epidemiologickou situaci. Vědci rovněž předpokládají, že by se ochranné pomůcky mohly v přírodě rozložit na mikroplasty. Výrazně pak ovlivní biotu po celém světě. I když pandemie pomine, fragmenty roušek, rukavic a dalších ochranných pomůcek kolem sebe budeme vídat další desítky let.
Jak odpad živí obyvatele Sierra Leone?
Sierra Leone patří mezi rozvojové státy, které mají s odpadem dlouhodobé problémy. Organizace spojených národů uvádí, že by se dalo recyklovat až 80 % místního odpadu, přesto znehodnocené věci končí na skládkách a často také v oceánu. Znovu použitelný nebo recyklovatelný odpad tu na ulicích a skládkách hledají sběrači, kteří pak předměty dále prodávají. Zaměřují se zejména na plast, papír a lahve. Podle místního deníku Sierra Leone Times jich v zemi pracují necelé čtyři tisíce.
V době karantény, která v Sierra Leone začala počátkem dubna 2020 a střídavě přicházela také v květnu, bylo sbírání odpadu pozastaveno, a tak řada lidí přišla o práci. V polovině dubna psaly místní noviny Sierra Leone Times, že vláda sběračům poskytla vouchery na jídlo, jelikož se mnoho z nich ocitlo v existenciální nouzi. Místní skládky v roce 2017 zachytila fotografka Jarmila Štuková.
Jedna ze skládek odpadu ve Freetownu, hlavním městě Sierra Leone. Žije zde mnoho chudých rodin, ale také sirotci, kteří přišli o rodiče například v důsledku nedávné epidemie eboly.
Na skládce nepotkáte jen ty nejchudší z nejchudších. Po škole sem chodí taky děti. Hledají tu mimo jiné předměty, ze kterých by se mohly stát hračky.
V páchnoucích loužích se tu rochní vepři, mezi nimiž pobíhají psi, lačně hledající něco na zub. Místní sběrači je vykrmují z vytříděného organického odpadu, aby je mohli prodávat dál.
Odpad je přímo na skládce neodborně rozebírán a pálen, aby z něj sberači získali měděné části. Toxické výpary jsou tak silné, že nás po chvíli rozbolela hlava a nemohli jsme přestat kašlat.
Několikrát denně přijede velký náklaďák s odpadem. Sběrači okamžitě naběhnou s podomácku vyrobeným hákem a začnou se přehrabovat novými odpadky.
Na skládce je tu a tam malá chatrč s lavicemi či přístřešek, kam se chodí sběrači ukrýt před sluncem nebo si zdřímnout po náročné šichtě.
Na hromadách smradlavého odpadu se pohybují desítky sběračů odpadků. Nejčastěji jsou zde k vidění urousaní mrňousové a ženy. Hledají cokoliv, co by se dalo zpeněžit, ale i sníst.
