Permafrost, těší mě

Co se stane, když odtaju?

Do spodních vrstev půdy se dostane vzduch. Ožijí mikroby, které tu dosud byly zamrzlé, a to i ty potenciálně nebezpečné. Začnou vytvářet více oxidu uhličitého, kvůli kterému se pak klima nadále otepluje. Z ledu se stane voda, půda navlhne. Vzniknou mokřady, jezera či rašeliniště, která produkují metan. Ten pak rovněž otepluje podnebí a má asi čtyřicetkrát větší skleníkový efekt.

V půdě vzniknou praskliny. Když se do nich dostane voda nebo svrchní organická hmota, může zde zamrznout a roztáhnout se. Půda nápor nemusí vydržet, začne se hýbat a kolabovat. „Je to jako s pivem, které dáte vychladit do mrazáku a zapomenete na něj. Jakmile pivo zamrzne, sklo kvůli většímu objemu ledu v láhvi rupne. Podobné procesy, takzvané kryoturbace, se dějí v mnohem větším měřítku na Arktidě,“ říká mikrobiolog Jiří Bárta z Jihočeské univerzity.

Jak rychle odtávám?

Na Arktidě každoročně přicházím zhruba o třicet centimetrů. Na Antarktidě odtávám pomaleji, protože má oblast lepší geografickou polohu a není tolik ovlivněna lidskou činností.

Proč tak rychle mizím?

Podle NASA jsou na vině lidé a průmysl, od lodní dopravy až po těžbu, která zatěžuje zejména severní pól. Mikrobiolog Bárta však upozorňuje, že stále není zcela jasné, jak velký podíl na globálním oteplováním mají lidé. Minimálně ho ale urychlují. Od průmyslové revoluce, která nastala v 19. století, totiž odtávám rychleji.

Může se stát něco dobrého, když zmizím?

Když odtávám, zvyšuje se podíl půdy, která může být využívaná pro zemědělství. Oteplení rovněž přináší možnost expanze nových druhů rostlin, například keřů nebo stromů, které by produkci skleníkových plynů mohly redukovat. Dává lidem také možnost pěstovat nové druhy plodin. Rostliny do sebe totiž fixují oxid uhličitý, který se díky tomu nedostane do atmosféry. „Ve spolupráci s experty z celého světa teď zkoumáme, jak moc by nová vegetace mohla vyvážit úniky skleníkových plynů,“ říká mikrobiolog Jiří Bárta.

Už se dokonce objevily projekty, které plánují znovuosídlení Arktidy. Tundra se totiž vlivem roztávání stává úrodnější. Například na jihu Grónska se každý rok pěstuje víc a víc rajčat či brambor, tedy plodin, které by se tu dříve neujaly. Takže když se polární pásy oteplí, mohl by se sem vrátit život.