Osudy kmene Šajtát v syrské válce

Arabská společnost na východě Sýrie je extrémně tradiční a konzervativní, ať už kvůli kmenovým tradicím a obyčejům, či tendencím k podpoře radikálních islamistických proudů. Nakonec i necelých 20 % převážně sunnitských Arabů, kteří se ze Syřanů k ISIS připojili ze skutečně ideového přesvědčení, je obrovské číslo.

Arabský sunnitský Šajtát s asi 100 tisíci členy patřil mezi vlivné kmeny pravděpodobně největší konfederace Aqídat v provincii Dajr az-Zaur. Své prominentní pozici se těšil nejen díky svojí velikosti, ale taky přítomnosti ve městech Abú Hamám, Kaškíja a Qarániž na východním břehu Eufratu v blízkosti klíčových ropných polí, včetně strategického pole Omar a Tanak. S Asadovým režimem ztrácejícím vliv nad oblastí i ropnou infrastrukturou Šajtát od konce roku 2013 prakticky ovládl tamní lukrativní ropný sektor a zisk z něj.

Honba za lákavým ziskem se nakonec stala kmeni Šajtát osudnou, neboť kmenoví vůdci přecenili svoje síly a odmítli předat kontrolu nad ropou novému mocnému hráči: ISIS. Drtivá většina ostatních kmenů jednoduše přesunula svoje bojovníky z jiných islamistických skupin jako Fronta al-Nusrá či Islámská Fronta pod alespoň tehdy „vítěznou“ vlajku ISIS.

Na konci července 2014 Šajtát zaútočil na bojovníky ISIS a jedenáct jich zabil, z toho pět jich bylo přímo z jejich kmene. ISIS odpověděl exemplárním a brutálním způsobem. Zatímco jeden z šejků Šajtát Rafa al-Ražu ještě z exilu v Istanbulu vyzdvihoval úspěchy v boji proti ISIS, jeho kmenoví válečníci už byli poraženi. ISIS v srpnu 2014 exemplárně popravil 700 až 1000 mužů. Celý kmen byl vyhnán ze svých domovů a až po oficiálním „omilostnění“ a odzbrojení jim bylo dovoleno se vrátit až v prosinci 2014 a do Abú Hamám až v červnu 2015.

ISIS přilákal do svých řad i členy Šajtát. Mladší před válkou často původem nevýznamní, ale zato agilní členové kmenů, se přidávali k válčícím stranám. Jedním z nich byl i Abu Sajf al-Šajtí z města Qarániž, který se přidal k ISIS a zřejmě byl jedním z hlavních strůjců masakru na svých soukmenovcích. Al-Šajtí byl zatčen v květnu 2018 společně s dalšími vysoce postavenými členy ISIS iráckou rozvědkou.

Část válečníků Šajtát se připojila k paletě lokálních milicí pod kontrolou syrské vlády, těch měl být až tisíc. Další až stovky bojovníků pokračovali pokračovaly ve spolupráci s elementy Svobodné syrské armády například v rámci uskupení Lvi východní armády pod vedením Talase al-Saláma v pohoří Qalamún. Skupina byla podporována Američany do roku 2017, než se přesunula na severozápad země na území pod tureckým vlivem.

Až tři tisíce příslušníků Šajtát se připojily ke Kurdy dominovaným Syrským demokratickým silám (SDS), které se za podpory USA a dalších spojenců staly hlavním strůjcem konečné územní porážky ISIS v Sýrii v březnu 2019. Spolupráce mezi Araby a Kurdy v Sýrii není samozřejmostí, naopak vztahy jsou povětšinou extrémně napjaté. Touha po pomstě na ISIS však z SDS udělala lákavého spojence. SDS naproti tomu vítá Šajtát jako protiváhu jiným kmenům, které více tíhnou k ISIS, Damašku, anebo Íránu. 

Příběh kmene Šajtát ilustruje komplikovanou situaci a rozbití soudržnosti tradičních společenských struktur v důsledku dekádu trvající války. Kmeny jsou rozděleny a jejich tradiční lídři ještě více oslabeni, což dále ztěžuje stabilizaci a poválečnou normalizaci. Usmíření komunit, které se zde tradičně dělo podle kmenového zvykového práva a jednání mezi šejky, je také o to obtížnější, když tito aktéři ztrácejí vliv.