fbpx

Neviditelní bezdomovci

Co vidíte před očima, když se řekne „bezdomovec“? Nejspíš si nepředstavíte někoho, kdo bydlí u příbuzných, na chalupě, s pěti lidmi v 1+1 nebo v psychiatrické léčebně. I tito lidé jsou však podle Evropské typologie bezdomovectví ETHOS bez domova nebo bezprostředně ohrožení ztrátou střechy nad hlavou. Z této perspektivy je pak otázka řešení bezdomovectví náhle o něčem jiném než jen o vytlačení party chlápků z nových laviček v centru města.

„Alena po rozchodu se svým partnerem přechodně bydlela u známých, poté u příbuzných, a nakonec v azylovém domě. Dlouhodobě se jí nedařilo najít stálé bydlení. Kvůli dluhům ze soužití s partnerem byla v registru dlužníků a majitelé bytů vždy dali přednost jinému zájemci. Navíc sama zajišťovala veškerou péči o děti a kvůli nedostatku pracovních zkušeností obtížně hledala práci na částečný úvazek,“ líčí platforma pro Sociálního bydlení anonymizovaný příběh samoživitelky, která se společně se svými třemi dětmi nakonec dostala do programu sociálního bydlení, známého také jako Housing first. Díky němu se mohou lidé bez domova nastěhovat přímo do standardního bytu a v individuálně nastavené intenzitě spolupracují se sociálním pracovníkem.


„Lidem, kteří mají problém si bydlení udržet, jsou snadno dávány nálepky: ‚Kdyby nechlastal, tak to bydlení neztratí.‘ ‚Kdyby platil nájem, stejně jako ho musím platit já, tak normálně bydlí.‘ Jenže když se začne rozplétat individuální situace těch, kdo o bydlení přišli, nebývají obdobné příčiny hlavním původcem problémů,“ vysvětluje doktor Marek Mikulec, odborník na sociální bydlení z Fakulty sociálních studií Ostravské univerzity. Upřesňuje, že k bezdomovectví ve skutečnosti v  drtivé většině případů vede mix individuálních problémů se strukturálními faktory.



Pro některé strukturální problémy má veřejnost pochopení a s lidmi, kterých se týkají, soucítí. Třeba když je člověk s dětmi sám a jen obtížně získává zaměstnání.


Mezi strukturální faktory ale patří i vysoké náklady na nové nájemní bydlení, závratné ceny nájmů ve městech a zároveň špatně placená práce. „Pokud se někdo chce z místa s velkou nezaměstnaností přestěhovat za prací jinam, může jeho plán ztroskotat na nedostatku našetřených peněz – nezvládne zaplatit zálohu nového nájmu,“ uvádí příklad strukturálního problému Mikulec.  


To, jak veřejnost vnímá příjemce sociálních dávek nebo obyvatele sociálního bydlení, ukázal výzkum sousedských vztahů z roku 2019. Přinesl důležitý obraz toho, kdo si podle Čechů sociální bydlení „zaslouží“, či „nezaslouží“. Soucit máme hlavně se samoživiteli, mladými, kteří přicházejí z náhradní rodinné péče, a rodinami s dětmi, dále pak se seniory a lidmi s handicapem. Naopak podporu formou sociálního bydlení si podle dotazovaných „nezaslouží“ lidé závislí na návykových látkách, Romové, lidé po výkonu trestu nebo s psychickými problémy a dluhy. „Příjemci sociální pomoci jsou v české společnosti stále stigmatizováni, což má přímý dopad na životy lidí ohrožených ztrátou bydlení. Naší realitou tak není často skloňované zneužívání dávek, ale naopak jejich nevyužívání. Například 70 % seniorů, kteří by mohli pobírat příspěvek na bydlení, o něj nikdy nepožádalo. Buď o takové možnosti vůbec nevědí, odrazuje je náročná byrokracie, nebo o dávky z osobních důvodů žádat nechtějí. Příjemce státní podpory totiž vnímají příliš negativně a nechtějí s nimi být spojováni,“ komentuje Mikulec data z nejnovější studie v oblasti bydlení


Narovnání stavu, který se nejčastěji týká samoživitelů, rodin s  nízkými příjmy, seniorů, lidí se zdravotním hendikepem nebo těch, kteří opouštějí dětské domovy, by měl pomoci vznik zákona o sociálním bydlení a také rozšíření sociálního bydlení, do jehož pilotního projektu je zapojena i již zmiňovaná paní Alena. Ta teď s pomocí sociální pracovnice lépe hlídá domácí rozpočet a v novém městě hledá stálou práci. Velkou motivací je jí právě udržení bytu, ve kterém jsou její děti šťastné. Hlavně proto, že se už nemusí stěhovat po ubytovnách. Díky stabilnímu zázemí mají i lepší prospěch ve škole.



O autorce

Michaela Davidová je šéfredaktorka online magazínu Ostravské univerzity OU@live. Objevuje a zpřístupňuje čtenářům výzkumy a projekty akademiků, kteří na této mladé a dynamické univerzitě působí v humanitních, přírodovědných i lékařských oborech.


Sdílet příběh: