fbpx

Nebezpečné dýchání. Jak moc nám škodí znečištěný vzduch?

Běží už bezmála deset minut. Do výkonu dává všechno, přesto mu ani zdaleka nedochází dech. Tomáš Dostál je totiž aktivní sportovec. A taky jeden z vědců, kteří v ostravském Centru diagnostiky lidského pohybu zkoumají, jak kvalita ovzduší ovlivňuje naše zdraví – fyzické i psychické. Na trenažéru nám právě ukazuje, jak vypadá zátěžový test, který probandi absolvují v rámci výzkumu.

Je lepší jít běhat ve znečištěném ovzduší, nebo radši zůstat doma? Jak moc objem, intenzita pohybové aktivity a škodlivé látky v ovzduší (neboli takzvané polutanty) ovlivňují kosterní systém a měkké tkáně lidského těla? Dokážou se sportovci s polutanty vyrovnat lépe než ti, kdo se nehýbou? Dožívají se lidé na Ostravsku o dva roky méně proto, že dýchají jedy, nebo protože zkrátka mají jiný životní styl? I to jsou otázky, na které by měl odpovědět výzkum HAIE (Healthy Aging in Industrial Environment). Podílí se na něm i Centrum diagnostiky lidského pohybu (CDLP), spadající pod Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity.


„Troufám si říct, že rozsah projektu tohoto typu nemá v moderních dějinách obdoby, a to ani v celosvětovém měřítku,“ vypráví Jiří Skýpala, doktorand a další člen výzkumného týmu Ostravské univerzity. „Tady v CDLP sbíráme data celkem od 1 500 probandů. Polovina pochází z jižních Čech, kde je kvalita ovzduší nejvyšší, druhá z Ostravy a okolí, kde jsme na tom naopak nejhůř. V daných regionech museli žít aspoň pět let. Tráví u nás dva dny, za které stihneme detailně zmonitorovat třeba složení jejich těla, fyzickou kondici nebo biomechaniku pohybu.“ Výzkumný tým má k dispozici nejmodernější vybavení za desítky milionů korun. Mimo jiné magnetickou rezonanci a přístroje, které zkoumají složení těla rentgenovými paprsky či dotykovými elektrodami. 



Pokud vše poběží podle plánu, výzkum by měl přinést data, z nichž bude čerpat celý svět.


Právě možnost podstoupit vyšetření, která by jinak účastníky výzkumu přišla na tisíce korun, bývá tou největší motivací, proč se do studie hlásí. „Dopodrobna analyzujeme jejich fyzickou zdatnost a o svém těle se dozví skoro všechno,“ pokračuje Jiří. Jeho slova potvrzuje i Monika Urbančíková, usměvavá třiatřicetiletá blondýnka, která se do výzkumu přihlásila i se svou maminkou. Různě po těle má připnuté reflexní body, infračervené kamery monitorují její pohyb v chůzi i běhu. Díky nim se například dozví, zdali rovnoměrně zatěžuje pravou a levou dolní končetinu. „Chodím pravidelně běhat s trenérem a zajímalo mě, jak na tom vlastně moje tělo je. Spiroergometrické vyšetření mi potvrdilo, že mám dost nízko posazenou maximální tepovou frekvenci, tak tomu rozhodně přizpůsobím trénink,“ říká mezi jednotlivými testy.


Bádání nekončí ani poté, co se za zkoumanými jedinci zaklapnou dveře. Domů s sebou dostanou fitness náramky, které dennodenně monitorují jejich pohybovou aktivitu, a pravidelně musí vyplňovat dotazníky, součást behaviorální části výzkumu. „Zajímá nás, jak moc se účastníci hýbou během dne, ptáme se na běžecká zranění, úrazy i další psychosociální faktory,“ jmenuje Jiří Skýpala. Navzdory lákadlu v podobě informací o vlastní kondici ale ještě pořád probandi chybí – nejvíce ti starší ve věkové skupině 50+. „Přitom dokonce zajišťujeme přepravu až z Jihočeského kraje, dokonce máme tři nástupní místa – v Táboře, Jindřichově Hradci a Budějovicích,“ krčí rameny Jiří.


Pokud vše poběží podle plánu, výzkum by měl přinést data, z nichž bude čerpat celý svět. Předběžné výsledky si centrum zatím nechává pro sebe – první vlaštovky by se k veřejnosti měly dostat v prosinci 2022. Již brzy by se navíc výzkumy Ostravské univerzity měly posunout na další úroveň. Staví se totiž nové univerzitní zázemí pro sport, zdraví a technologie. „Budeme mít velkou halu pro míčové sporty, gymnastickou halu, lezeckou stěnu, fitko, ale hlavně běžecký ovál s moderně vybavenými laboratořemi uprostřed. Běh na běžeckém pásu tak můžeme nahradit během za téměř přirozených podmínek. To budou výzkumy jedna báseň!“ těší se Jiří.


Sdílet příběh: