fbpx

Moravský kněz ve službách papeže

Jak se z kněze působícího v moravskoslezských Odrách stane velvyslanec Vatikánu? Čeho všeho se musí člověk vzdát? Také o tom promluvil František Staněk, budoucí arcibiskup a vatikánský nuncius.
„Ti, kterým bylo od Boha dáno, mají větší zodpovědnost za společnost. Obecné dobro se ale vytratilo ze slovníku.“ To jsou slova Františka Staňka, studenta diplomacie a práv v Římě, dle všeho budoucího arcibiskupa a vatikánského nuncia. Aby pomáhal lidem v nouzi na celém světě, vzdal se role faráře a ve svých 35 letech studuje na velvyslance Vatikánu. Podléhat by měl přímo papeži. Díky své nevídané životní dráze již teď poznal odlišné praktiky katolické víry v Rusku, Keni i Kolumbii.

Františka jsem poznal před dvěma a půl lety během studijního pobytu v Německu. Neskonale sympatický muž, u kterého byste jen těžko hádali, že je vystudovaný kněz, natož že bude časem reprezentovat zájmy Boha a Vatikánu ve světě. Jak se k tomuto povolání/poslání dostal? Nikdy mu žádný farář neřekl, že by se měl stát knězem. To se nedělá, rozhodnout se musel sám. „Začít studovat na kněze je jako když někdo konvertuje a najde víru – církev je ideální, pán Bůh je ideální.“ Následně dodává, že krize přišly v semináři, což je naprosto přirozené. Pro budoucího kněze je zlomová základní hodnota – rodina.

„Vydržet bez rodiny je jedna z největších výzev. Asi třetina lidí kvůli tomu z kněžského semináře odejde.“
Po třech letech studia filozofie na teologii v Olomouci pokračoval ve své celkem šestileté dráze za souhlasu rektora a dobrozdání biskupa v Římě. „V Česku se vatikánské školy neuznávají, a tak nejsem ani magistr – pořád jsem oficiálně maturant. Česká republika nikdy neratifikovala smlouvu s Vatikánem, i když ji kdysi protlačoval Miloš Zeman.“
Společně jsme otevřeli témata, která můžou být pro řadu farářů tabu. Bavili jsme se o manželství, vůli i prostituci v Africe. Pro Evropany je totiž levnější letět za sexem do Afriky, než platit v Evropě. Nakousli jsme i zrušení celibátu. „Mohl by se zrušit. Musel by se ale změnit celý systém a přístup věřících i kněží. Manželství kněží by bylo pod drobnohledem.“ Sám by ženu neodmítl, ale zároveň je přesvědčen, že celibát je dar. „Co jsem prožil, by s manželkou nešlo. Mám totiž mnohem větší svobodu být někomu k dispozici.“ Dodává, že především rozvody kněží či nepovedená výchova vlastních dětí by byly problémem.

Když vypráví, jak vypadá běžný den faráře, člověk pochopí, jak složitá je tahle služba lidem. Kněží jsou přítomni u svateb, pohřbů, pravidelně navštěvují seniory, na mnohých místech vedou hodiny náboženství pro mládež, připravují páry na křty, sňatky, rozmlouvají s věřícími. Volný den je pouze pondělí, nebo úterý.

František po studiu a třech letech kněžské praxe v Odrách pokračoval na doktorském studiu patristikou, kterou zakončil licenciátem, tedy malým doktorátem. Chtěl jít i na velký doktorát (u nás Th.D.), už ale nemohl, byl odvolán na diplomatické služby. „Člověk se na studium diplomacie sám nedostane. Musí být vybrán. Někdo mě musel doporučit, biskup musel napsat dobrozdání prezidentovi Akademie, který, stejně jako Svatý stolec, souhlasil, že tam půjde studovat nějakých chlapeček z Ostravy.“ Vše s úsměvem zlehčuje. Až po chvíli člověk pochopí, jak obtížný, několikakolový výběr to byl. Kandidáti jsou z celého světa, přijímá se jen 36 lidí. „Výběr na Akademii byla úplná životní otočka. Důvody proti jsem ale nenašel. Moje vlastní pohodlí jsem nebral jako důvod.“

Celou anabázi uzavírá tím, že ani neví, co jsou vlastnosti, které by měl pro tuto službu mít. Jediné ví jistě: „Správný farář by měl být člověk a otec.“ Neuznává argumenty, že nemůže pomoci manželským párům. „Doktor nemůže léčit rakovinu, když ji sám neměl? Stejné je to u nás.“ Na poznámku lidí, co tvrdí opak, odpovídá: „Dobře, ale vy mi potom nemluvte o lásce, protože ne vždy ji žijete.“

Sdílet příběh: