Koronavirus v Etiopii

„Klidně si ty roušky sundejte, v Etiopii se koronavirus moc neřeší,“ vítá nás na letišti hned po příletu náš fixer Samson. A má pravdu. Jen co se žluté polorozpadlé taxi rozjede do prašných ulic hlavního města, zjišťujeme, že zakrytá ústa tu má opravdu jen málokdo. A stejné je to i v minibusech, obchodech, pouličních kavárnách, restauracích nebo nočních podnicích.

Jedinou překvapivou výjimkou, s níž se později setkáváme, jsou školy a školky. Učitelky rouškový pořádek bedlivě hlídají a neukázněného žáka okamžitě kárají. K takové situaci ale dochází spíš vzácně. Drtivá většina jejich svěřenců i svěřenkyň totiž ústenky disciplinovaně nosí. „Úplně jiná situace tu byla v březnu minulého roku,” vzpomíná na šok z nové nemoci lékař Abas Kemal. „Lidé se opravdu báli a zůstávali doma. Jenže pak viděli, že ta nemoc není zas tak smrtící. Neumíralo u nás tolik lidí jako například v Brazílii nebo USA.“

Podle oficiálních zdrojů etiopského Ministerstva zdravotnictví by se opravdu mohlo zdát, že koronavirus tu nemá tolik obětí jako jinde ve světě. Ke 24. únoru 2021 podle něj s covidem-19 zemřelo 2316 lidí. Na stomilionový národ opravdu nejde o závratné číslo. A stejně překvapivý je i denní přírůstek, ke stejnému datu čítá pouhých 977 nakažených. Podle Kemala ovšem předkládaná čísla zdaleka neodrážejí realitu. „Lidé se nechodí testovat. Bohužel ani ti, kteří se cítí nemocní. Být nakažený je totiž společenské stigma. Jakmile jste pozitivní a lidé se to dozvědí, vyloučí vás ze společnosti. A nechtějí s vámi ani pracovat.“

A to se pořád pohybujeme jen na území hlavního města, kde se za den otestuje alespoň 5 až 6 tisíc Etiopanů. Ve vesnicích, kde žijí tři čtvrtiny populace, se podle Kamala netestuje vůbec. Nedá se zjistit, kdo zemřel kvůli covidu-19. Místní navíc tíží mnohem palčivější problémy než koronavirus. Chybí jim voda, potraviny či elektřina a zemi sužuje také válka i Tigraji, regionu na severu země. „Nevím, jak naše lidi přimět, aby brali onemocnění vážně. Jedinou možností je očkování. Vláda tvrdí, že by měly první vakcíny přijít už za šest měsíců. Doufám, že dorazí. I když vím, že jsou to nejspíš plané sliby,“ krčí rezignovaně rameny lékař Abas Kemal.