fbpx

Kde je nejhorší být ženou?

V roce 2011 označila agentura Reuters Afghánistán za nejnebezpečnější zemi pro ženy. O sedm let později obsadila první příčku Indie. Milovnice jógových výletů do indické provincie Goa rozjely na sociálních sítích nenávistný slovní hnojomet. Duchovní Indie podle nich nemohla v počtu znásilnění či vražd předčit všechny ty krutě macešské země, jako je zmíněný Afghánistán, Pákistán, Somálsko či Demokratická republika Kongo.

Sama jsem v Indii pracovala několikrát. Proto mi nelichotivý piedestal nepřišel až tak mimo. První reportáž na chudinské periferii v jihovýchodním indickém státě Tamilnádu mi totiž odkryla otřesné praktiky prodeje orgánů místních matek. Neměly na výběr. Manželé je opustili bez finančního zajištění a ony by neměly jak nakrmit své děti.


Dostala jsem se také do páchnoucích slumů, kde jsem mluvila s trýzněnými manželkami alkoholiků. A o pár let později jsme s kamarádkami dokumentovaly kyselinové útoky páchané na ženách v Dillí a Ágře. Na ženských tématech jsem pracovala i v ostatních zmiňovaných oblastech. Upřímně bych pro ně ale v žebříčku asi nedokázala vybrat to správné místo.


Nejspíš proto, že jsem se tam setkala nejen s týranými a nešťastnými ženami, ale taky s takzvanými „tough cookies“. Volný překlad „tvrdé sušenky“ však úplně nevystihuje podstatu tohoto označení. Lepší příměr nabízí situace z roku 2018, kdy tak Donald Trump označil někdejšího předsedu Evropské komise Jeana Clauda Juncknera poté, co překvapený vyšel z jednací místnosti. Pochopil, že Junckner není žádná měkkota a že vyjednávat s ním vždy bude politický oříšek. I když šlo v tomto případě o muže, od té doby označení „tough cookie“ často používám pro hrdinky, které se jen tak nevzdávají. A to navzdory násilí, výhružkám i tvrdému osudu.


V infografice přinášíme závěr studie z letošního roku, kterou vypracoval Georgetown Institute for Women, Peace and Security společně s výzkumnou organizací The Peace Research Institute Oslo.


Experty i v tomto případě zajímalo, kde se ženám žije nejhůř. Nezaměřovali se ale jen na násilí, nýbrž rovnou na tři základní ukazatele. První se týkal začlenění žen v ekonomické, sociální i politické oblasti. Druhým faktorem byla spravedlnost vycházející ze zákonů dané země. Výzkumníci se zabývali i tím, jaké formě diskriminace ženy v dané zemi čelí. Třetím pilířem studie pak byla bezpečnost. Pro indomily máme dobrou zprávu. Tentokrát se Indie neumístila ani v první desítce.


Sdílet příběh: