fbpx

Jedenácté září jako milník, který změnil svět

Před dvaceti lety celý svět nevěřícně v přímém přenosu sledoval nejničivější teroristické útoky v moderních dějinách lidstva (vyjádřeno materiálně, ale hlavně morálně a hodnotově). V prvních okamžicích nebylo patrné, že tento útok dramaticky změní mnoho dosud neotřesitelných jistot. Události 11/9 razantně ohlásily definitivní konec 20. století a daly na vědomí, že nově nastupující 21. století bude čelit zcela novým a podstatně sofistikovanějším bezpečnostním výzvám. 

Dosud všechny významné změny přelomu 20. a 21. století měly z našeho pohledu spíše pozitivní charakter. Nečekaně se rozpadl Sovětský svaz a s ním i celý „lidově demokratický“ blok. Otevřel se prostor pro vytváření nových koalic a nové politické, ekonomické a bezpečnostní architektury euroatlantického hodnotového světa. Z bývalých rivalů se stali partneři a přelom 20. a 21. století sliboval alespoň z naší středoevropské perspektivy, že se naplní sen mnohých generací o lepším a bezpečnějším světě. USA hrály klíčovou a nezpochybnitelnou roli lídra západní civilizace, tak výstižně definovanou Samuelem Huntingtonem. 


Amerika v čele alianční koalice dohlížela na zachování křehké rovnováhy rozděleného světa se všeobecně vnímanou vírou, že Washington a jeho spojenci přeci jenom tahají za delší konec provazu. Charakter americké a alianční mise se však začal postupně měnit. Rozpad Sovětského svazu k překvapení mnohých ukázal, že obávaný stát bolševiků byl v posledních letech své existence spíše obrem na hliněných nohou, jehož reálný dopad na svět byl již řadu let spíše omezený.  Nástupnické Rusko, s malou epizodou snahy přiblížit se Západu a jeho hodnotám v prvním období své moderní existence, však nakonec vytvořilo další prostor pro konfrontaci se Západem. Moskva však postupně ztrácela pozici globální supervelmoci a pouze díky jadernému arzenálu dnes Rusové hrají ve světové politice ještě nějakou viditelnou roli.  Komunistická Čína s kapitalistickými prvky zpočátku plíživě a později velmi razantně vystřídala Rusko na pozici druhého světového hegemona. A Peking se netají cíleně naplánovanou ambicí stát se v dohledné budoucnosti první světovou supervelmocí.


Počátkem nového milénia bylo patrné, že je Západ stále více konfrontován mezinárodním terorismem než tradičními rivaly, tedy ideologií, která z podstaty odmítá většinu západních hodnot a neštítí se využívat všech myslitelných prostředků, jak destabilizovat a zlomit svého protivníka. Avšak i terorismus prodělal během minulých desetiletí podstatný vývoj. Postupně se proměnil z dříve ideologické podstaty do dnes spíše nábožensko-nacionalistického fanatismu. Západ začal být výrazně ohrožován především islamistickým terorismem. 


Již v průběhu 90. let se začaly formovat mezinárodní protiteroristické koalice s cílem eliminovat hrozby terorismu již v místech svého původu. Navzdory těmto snahám však byly mnohé západní metropole krvavě atakovány řadou devastujících teroristických útoků, které postupně odhalovaly slabiny Západu účinně se těmto asymetrickým hrozbám bránit.  Úder, který přišel 11. září 2001, byl devastující ze všech myslitelných hledisek. Demonstroval, že Spojené státy již nejsou bezpečným ostrovem svobody a že mechanismy, které měly tuto zemi chránit, nejsou bezchybné. Amerika se mentálně proměnila a ovlivnila tím i zbytek Západu. Útok 11/9 povzbudil ostatní islamistická protizápadní hnutí a výrazně omezil práva a svobody lidí na Západě. Washington označil Afghánistán za zdroj mezinárodního terorismu, čímž vznikla široká západní protiteroristická koalice, které se aktivně účastnila i Česká republika. 



Bez změny priorit všech vzdělaných zemí a jejich odhodlání bojovat proti terorismu mimo jakýkoli jiný politický nebo ekonomický zájem nebude možné vést účinnou válku s terorismem.“


Od 11/9 uběhlo dlouhých dvacet let a svět kromě vzpomínky na oběti sleduje i žalostný výsledek západního snažení v Afghánistánu. Je patrné, že Západ v této komplikované zemi zanechal kromě humanitární krize i velmi posílené sebevědomí svého odvěkého rivala – teroristický Tálibán a po celém světě jemu podobných struktur. Západní svět je však touto realitou znovu ve vážném ohrožení. Na místě jsou tak opět dvacet let stará slova předního izraelského znalce terorismu profesora Boaze Ganora, napsaná jen krátce po 11/9: „Bez změny priorit všech vzdělaných zemí a jejich odhodlání bojovat proti terorismu mimo jakýkoli jiný politický nebo ekonomický zájem nebude možné vést účinnou válku s terorismem. A bez takového jednotného postoje všech národů budou útoky z 11. září ve Spojených státech bezvýznamné ve srovnání s útoky, které teprve přijdou. Svobodný svět musí pochopit, že „kulturní relativismus“, aplikovaný na terorismus bez ohledu na cíle teroristů, povede pouze k většímu terorismu.“



Jan Paďourek

Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1993-2018 pracoval v české zahraniční rozvědce, tj. Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI), poslední tři roky na pozici náměstka ředitele pro analytiku a zahraniční vztahy. Třikrát byl služebně vyslán do zahraničí na post deklarovaného zástupce ÚZSI (1999-2003 do Moskvy, 2004-2008 do Kyjeva a 2012-2014 do Washingtonu). Po odchodu z vedení rozvědky přednáší (CEVRO Institut Praha), koordinuje zahraniční styky (Policejní akademie ČR v Praze) a působí i v Centru transatlantických vztahů v Praze.


Sdílet příběh: