Environmentální rasismus

Pojem environmentální rasismus vznikl v 80. letech ve státě Louisiana, kde je silná petrochemická lobby. V oblasti mezi městy New Orleans a Baton Rouge od konce druhé světové války, kdy se v USA začala zvyšovat poptávka po syntetických materiálech, vyrostlo téměř 150 rozlehlých rafinérií, chemiček a továren na výrobu a zpracování plastů – nachází se zde například největší továrna na výrobu polystyrenu na světě. Někteří obyvatelé průmyslového koridoru mají do 5 kilometrů od svého bydliště více než 10 továren těžkého průmyslu. 

Tak velká koncentrace průmyslových podniků má negativní dopad na životní prostředí, jehož kvalita se pak významně podepisuje na zdravotním stavu místních obyvatel. „V současné době v Rakovinové aleji najdeme 7 z 10 komunit s nejvyšším výskytem případů rakoviny v USA. Například komunita Reserve, většinově černošská, má padesátinásobný výskyt rakoviny, než je národní průměr. Přezdívá se jí Rakovinové město (Cancer Town),“ popisuje vážnost situace amerikanista Jan Beneš z Filozofické fakulty Ostravské univerzity. V současnosti se navíc plánuje výstavba jedné z největších továren na plast na světě, která by mohla až zdvojnásobit už tak vysoké riziko výskytu rakoviny u místních.

Největší koncentrace průmyslových podniků je v oblastech s populací z nízkopříjmových skupin, především afroamerického původu, které však místní průmysl příliš nezaměstnává. Louisiana je po Mississippi druhým nejchudším státem USA, množství komunit žijících v Rakovinové aleji se nachází pod úrovní chudoby, region navíc vykazuje vysokou nezaměstnanost. „Komunity tedy nemají politický vliv ani socioekonomické nástroje, jak lobbovat za zlepšení svých životních podmínek a proti průmyslu. Vzhledem k přítomnosti petrochemického průmyslu a vysokému znečištění vody, půdy a vzduchu nemají nemovitosti vlastněné místními valnou hodnotu, chudí obyvatelé nemají dostatek financí k tomu, aby se odstěhovali a začali život jinde,“ říká amerikanista Beneš. Jedná se především o černošské komunity, pro které je oblast historicky a kulturně významná: jejich předci zde žili a pracovali na plantážích dávno předtím, než zde začal být činný petrochemický průmysl.

Těžká situace v regionu je obecně dlouhodobě známá – vyšlo o ní dokonce množství odborných studií a vládních zpráv – kvůli síle petrochemické lobby v Louisianě je však obtížné ji změnit. „Nedávná rozhodnutí místních zastupitelstev o další a intenzivnější výstavbě petrochemických závodů ukazuje, že afroamerické komunity nemají šanci a průmysl zvítězí,“ říká Beneš. Spotřeba ropy na výrobu plastů má k roku 2050 překonat spotřebu automobilového průmyslu, tudíž důležitost petrochemických závodů pouze poroste. „Ekonomický rozvoj tedy zastiňuje osud místních komunit a dlouhodobý negativní postoj louisianských politiků k ochraně životního prostředí a postihům vůči znečišťovatelům situaci jen zhoršuje,“ dodává Beneš.

Současná hlava státu Joe Biden je prvním americkým prezidentem, který se k tomuto tématu vyjádřil – boj za environmentální spravedlnost a finance na něj určené jsou součástí návrhů infrastrukturních zákonů z dílny Bílého domu. Otázkou stále zůstává, zda se Demokratům podaří zákon prosadit. Environmentální rasismus má totiž mnoho podob a jeho náprava bude velmi obtížná. 

Jako řešení se na úrovní státu Louisiana nabízí větší kontrola a trestání znečišťovatelů a zastavení rozmachu petrochemického průmyslu. Celonárodně je pak třeba řešit politiku výběru lokalit, do nichž města a státy umisťují velké znečišťovatele. Historicky se jedná o nežádoucí, k dalším investicím či rozvoji nevhodné oblasti a těmi byly právě ty s většinovým zastoupením etnických minorit. „Bidenova administrativa plánuje toto rozhodování změnit, dát místním finanční náhrady a oblasti nějakým způsobem revitalizovat, ale vůbec není jasné, jak přesně a zda vůbec takový proces proběhne,“ uzavírá amerikanista Beneš.