Děti a internet. Zakazovat, nebo respektovat?

Když bylo Jáchymovi jedenáct, na Facebooku mu přišla zvláštní zpráva. Cizí muž ho prosil o lechtivé fotky, dokonce se chtěl sejít. Jáchym neváhal, na žádost nereagoval, uživatele nahlásil a všechno šel hned probrat s mámou. „Věděl jsem, že se jí můžu svěřit, i když to nebylo příjemné ani pro jednoho z nás,“ popisuje o sedm let později. „S mámou jsme se vždy otevřeně bavili o tom, co se děje online, nikdy mi nic nezakazovala. Proto mi přišlo přirozené, že by měla vědět i o tomhle.“

Potenciální hrozbu se tehdy povedlo zvrátit, především díky důvěře mezi dítětem a rodičem. Její důležitost potvrzuje i docent Kamil Kopecký, vedoucí projektu E-bezpečí, který se specifika online prostředí snaží přibližovat jak pedagogům, tak rodičům. Pořádá pro ně rovněž praktické kurzy. Vytvořit si s dítětem důvěrný vztah a najít vzájemné pochopení totiž rozhodně není jednoduchý úkol.

Rodiče často vidí jediné východisko: zákaz. „Jenže restrikce a snaha mít naprostou kontrolu nad vším, co dítě dělá online, bývá zcela kontraproduktivní. Vede především k zatajování, nebo dokonce lhaní,“ popisuje Kopecký. Ale správná není ani laxnost nebo nezájem, rodiče by rozhodně měli mít přehled, co jejich děti ve virtuálním světě potkává. Kde najít hranici mezi přehnaným kontrolováním a přirozenou informovaností? Klíčem je pozitivní a proaktivní přístup.

„Nechte dítě, ať vás učí. Může vám třeba vysvětlit, jak si založit profil na TikToku. Pokud máte doma puberťáka, který rád hraje online hry, pařte čas od času spolu a zajímejte se o novinky,“ popisuje Kopecký. Šikovným pomocníkem můžou být rovněž aplikace jako Google Family Link. Díky těm můžete sledovat, jaké aplikace děti používají. „Neomezujte kontakt dítěte s okolním světem, spíš pozorujte a zajímejte se.“

Vyplatí se dbát i na to, aby děti u obrazovek netrávily příliš mnoho času. „Organismus potřebuje být i offline. Obrazovky vyzařují modré světlo, které brzdí uvolňování melatoninu, takzvaného hormonu spánku. Pokud děti koukají na monitor dlouho do noci, hůře spí, což pak může vyústit ve zdravotní komplikace,“ varuje Kopecký. Americká pediatrická asociace doporučuje vypnout obrazovky nejméně hodinu před spaním.

Důležitost pravidelného offline režimu Kopecký ilustruje ještě jedním příkladem. V čem je rozdíl, když třeba takové pexeso hrajete proti počítači a člověku? „V reálném světě rozvíjíte sociální dovednosti a emoce. Učíte se druhého respektovat a vyjednávat s ním, ale třeba i podvádět. To vám robot nedovolí,“ upozorňuje. V online světě se děti nenaučí ani efektivně řešit konflikt. „Uživatele prostě stačí zabanovat, smazat účet nebo zaklapnout počítač. Děti pak hůře zvládají spory v reálném životě.“ Pokud jim tento fenomén srozumitelně vysvětlíte, zvýšíte šanci, že budou dobrovolně trávit míň času online.

Sám Kamil Kopecký má doma puberťáka, nadšeného hráče online her. „Pravidelně se ptám, co je nového na netu, a stahuju si aplikace, které zrovna letí. Občas si zahrajeme spolu. Pořád ale máme co zlepšovat,“ směje se. Opravdová důvěra chce čas a trpělivost. „Poučky sice zní fajn, ale musíte brát v potaz taky další faktory, třeba vliv vrstevníků nebo distanční výuku, kvůli které se čas strávený online limituje hůř než kdy jindy. Navíc, rodiče nejsou stroje – neodsuzujme je za to, že po celém dni v práci už nemají energii vymýšlet pestrý program pro dítě, a proto si čas od času pomůžou tabletem s pohádkami. Nastavit rovnováhu mezi online a offline světem je zkrátka velká výzva, nová pro nás všechny. Přes veškeré potenciální hrozby, které internet přináší, ale věřím, že je to skvělý vynález, díky kterému se můžeme úžasně realizovat. Tak ho pojďme využívat ve svůj prospěch!“