Češi, mistři v parazitologii

„Zrovna předloni na podzim mi utekl jeden takový pěkný nakažený kousek. Našel jsem ho až za tři dny, už byl pěkně nacucaný, a tak jsem si šel potupně pro antibiotika,“ vypráví pobaveně mladý parazitolog Radek Šíma, který se výzkumu klíšťat věnuje už přes deset let. Stejně jako jeho kolegové, i on má v malé místnosti vlastní nadepsanou krabičku, ve které se hemží miliony klíštěcích nožiček. Jsou tu druhy z celého světa, výzkumníci si je mezi sebou nadšeně vyměňují a rozšiřují své sbírky.

Klíšťata mají v chovu ten největší možný luxus. „Topíme jim a svítíme. Milují teplo a ochotně se zakousnou, jen když si myslí, že je jaro nebo léto,“ popisuje Šíma. A opravdu: stačí přiložit prst na zkumavku a krvechtiví tvorečci se za ním okamžitě vydají, protože cítí teplo hostitele. Někdy jsou ale vybíraví. „Měsíce si chystáte nějaký pokus, a pak vše ztroskotá na tom, že se nechtějí zakousnout,“ stěžuje si parazitolog.

Zatímco většina lidí tyto nenápadné roztoče nenávidí, pro Šímu jde o fascinující tvory. Už proto, že klíšťata tu s námi jsou desítky tisíc let – a nic nenapovídá tomu, že by vymírala. Ba naopak. V posledních letech klíšťat v přírodě přibývá, včetně těch nakažených. Největším strašákem jsou encefalitida a borelióza. Jenže zatímco první onemocnění způsobují jednoduché viry a očkování proti klíšťovce se rozšířilo už v 70. letech, bakteriemi způsobená borelióza je pro vědce stále tak trochu záhadou. I proto, že ji zkoumají teprve čtyřicet let. Za tu dobu se vystřídalo jen asi dvacet generací klíšťat, což je pro výzkum teprve startovní čára.

Vývoj účinné očkovací látky je v případě boreliózy složitější. Nemoc mají na svědomí bakterie z nejrůznějších kmenů – aktuálně známe 23 druhů borelií, každoročně se ale počet zvyšuje. „Aby vakcína fungovala, musíte najít molekulu proteinu, která je stejná ve všech kmenech bakterií,“ vysvětluje Šíma.

Další možností je navrhnout vakcínu tak, aby pokrývala jednotlivé varianty molekul. Tak na to šla třeba americká pobočka farmaceutické společnosti Sanofi, jejíž vakcínu jihočeští parazitologové na podzim roku 2019 úspěšně otestovali na myších. Zdaleka to však neznamená, že se očkování proti borelióze brzy objeví na trhu – vakcínu čeká ještě klinické testování na lidech.

A právě tam se vývoj často zastaví. „Klinické testování je totiž velmi nákladné, zpravidla stojí miliony dolarů. Proto se firmy mnohdy rozhodnou, že se jim byznysově nevyplatí. Investice se v prodeji nemusí vrátit,“ popisuje Šíma, kterému pod rukama prošly už desítky vakcín. Do klinické fáze se prozatím nedostala ani vakcína od české společnosti Bioveta, která ji vynalezla už v roce 2014.

Mezinárodní společnosti i vědecké instituce se na Biologické centrum obracejí mimo jiné proto, že Šíma a jeho tým dokážou zajistit celý přenosový cyklus evropských borelií v laboratorních podmínkách. „V celosvětovém kontextu je nevídané, že umíme nechat kolovat borelii mezi klíštětem a myší. S těmito zvířaty se velmi obtížně pracuje, protože jim neporučíte,“ říká parazitolog Radek Šíma. Do jeho netradiční zvířecí party letos přibyli rovněž komáři. „Budeme zkoumat, jestli také dokážou boreliózu přenášet, zatím se to totiž nepotvrdilo. Už teď se těšíme na výsledky.“