Zapomenutá válka minulosti – Cyril, Metoděj a Hus

Slovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj, vyslaní církevní hodnostáři byzantského krále Michaela III., přišli na území Velké Moravy nejspíše roku 863 na pozvání knížete Rostislava. Záměr knížete byl prostý – omezit vliv západního křesťanství, které bylo spojené s franskými (francouzsko-německými) vlivy. Bratři zastupující východní podobu křesťanství tak měli nejen církevní, ale také nemalý politický vliv. Navíc jako učenci, lingvisté 9. století našeho letopočtu, dokázali sestavit první plošně používané písmo na našem území. Hlaholice, jež dala základ dnešní ruské azbuce, se stala společně se vzniklou první církevní sítí nejdůležitějším odkazem sourozenců ze Soluně. Písmo bylo také počátek rozvoje a vzdělanosti budoucích generací.

Jan Hus, římskokatolický kněz s univerzitním titulem mistr, se stal výraznou osobností konce 14. století a prvního dvacetiletí 15. století. Po anglickém vzoru otevřeně kritizoval nedostatky katolické církve a její mravní úpadek spojený s prodáváním odpustků. Za své myšlenky byl nejprve v roce 1411 exkomunikován, později v průběhu kostnického koncilu prohlášen za kacíře a 6. července 1415 upálen. Na základě jeho reformního učení vznikly de facto první protestantská hnutí, souhrnně označovaná jako husitství. V Českých zemích, především v Čechách, tak vypukla náboženská válka mezi katolíky a husity. Co ale spojuje tyto dvě události s dnešní dobou?

Oba tyto státní svátky by mohly být chápány jako svátky náboženské. Cyril, Metoděj i Jan Hus byli intelektuálové spojení s církví, přesto v sobě jejich odkaz nese i značnou politickou ideologii. Den slovanských věrozvěstů byl poprvé slaven katolíky v roce 1863, tedy tisíc let po příchodu bratří na naše území. Z původně nevhodného data 9. března se časem ustanovil den oslav na 5. července. Katolická církev se tak pokusila oslabit do té doby masivní každoroční upomínky na upálení Jana Husa. Tyto vzpomínky sami katolíci chápali jako provokaci. Přesun byl logický, protože právě Cyril a Metoděj jsou spojeni s nejstaršími kořeny Čechů, a tak církev věděla, že jejich příchod bude také připomínán. Tím se původně jeden den masivních oslav rozdrobil do dvou dnů.

V pravoslavné církvi, která postavy Cyrila a Metoděje velmi uznává, se den jejich příchodu slaví 11. května dle pravoslavného juliánského kalendáře, tedy v současnosti 24. května dle našeho gregoriánského kalendáře. Ve státech jako je Makedonie, Bulharsko, Řecko či Rusko nebylo třeba omezovat jakési šířící se novodobé husitství, které je pouze regionálně v Čechách, a proto den oslav nikdy přesunut nebyl.

Den upálení mistra Jana Husa byl poprvé oficiálně vyhlášen jako památný den až v roce 1925. Tomáš Garrigue Masaryk, velký podporovatel českých husitů, vyvolal první oslavou tohoto svátku roku 1925 takzvanou Marmaggiho aféru, kdy v průběhu oslav nechal místo státní vlajky na Hradě vyvěsit husitský prapor. Způsobil tak obrovskou diplomatickou krizi mezi Československem a Vatikánem. Uražený papežský stolec, který celou věc chápal jako provokaci, reagoval odvoláním svého zástupce nuncia Francesca Marmaggi z Prahy. Počátky připomínání mistra Jana Husa najdeme již několik let po roce 1848, kdy došlo k definitivnímu rozpadu myšlenky bohemismu, tedy ideje smírného soužití Čechů a Němců na jednom území, kdy není důležitý jazyk, kterým hovoříme, ale společné území, na kterém žijeme. Češi podporující národní obrození a návrat českého jazyka do každodenního užívání nejen mezi nejnižší vrstvu obyvatel začali hledat významné milníky minulosti, kde by bylo možné jasně českou složku oddělit od té německé. Čech Jan Hus opět ožil jako národní symbol, podnikaly se výstupy na místa spojená s jeho životem, dokonce v letech 1868 a 1883 mířily dvě velké poutě do Kostnice. Z mučedníka církve se stal ochránce proti německému a katolickému vlivu.

Dnes je již toto propojení obou dnů pozapomenuto. Oba věrozvěstové i Jan Hus již nejsou konkurencí náboženskou a politickou, ale ideálem dvoudenního volna. Tak si ho hezky užijte!