fbpx

Česko a propaganda: Proč „lídr boje s dezinformacemi” zaostává

Které země nejvíc podléhají ruské propagandě? Před pěti lety vydal německý deník Frankfurter Allgemeine článek s žebříčkem zemí, jejž si dal Kreml seřadit právě podle zranitelnosti vůči ruským dezinformacím. Velká Británie, Dánsko nebo Estonsko byly mezi víceméně imunními státy. Na opačném konci, mezi třemi nejzranitelnějšími zeměmi, se umístilo Rakousko, Maďarsko – a Česko.

Docela mě to tehdy mrzelo a mrzí pořád. Na pracovní úrovni toho Češi proti propagandě nedělají málo. Ministerstvo zahraničí mě poslalo do specializovaného týmu pro boj s ruskými dezinformacemi. Denně jsem se staral o to, abychom byli v Bruselu slyšet, a diplomaté z ministerstva se na různých pracovních skupinách snažili o totéž. Na ministerstvu vnitra už vznikal tým pro stejné téma na české úrovni, později si ho všímali i v zahraničí. Znal jsem práci lidí v armádě a tajných službách, kteří se tématu věnovali. Často měli znalosti, kterými nedisponovali ani někteří evropští odborníci. Nedávno se přidalo i ministerstvo obrany se svou strategií pro čelení hybridnímu působení.


Vedle toho máme i velmi silnou nevládní úroveň, kterou nám v zahraničí často záviděli. České neziskovky v čele s Evropskými hodnotami už začínaly produkovat zprávy, kterých si všímala celá světová expertní komunita – i díky tomu, že ji Evropské hodnoty ve spolupráci s vnitrem začaly každý rok vozit do Prahy na specializovaný StratCom Summit. Vedle think tanků se přidaly i občanské iniciativy, jako skvělí Čeští Elfové (vybudovaní po vzoru nejzkušenějších evropských bojovníků s nepřátelským vlivem v Pobaltí), dezinformacím se věnovali i manipulátoři.cz a další.


A ani to nebylo všechno. Soukromá firma Semantic Visions pomáhala rozkrýt ruskou propagandu kolem sestřelení letu MH17 a nedávno se objevila i iniciativa NELEŽ, díky které firmy odebírají dezinformačním portálům peníze z reklamy. Svůj díl práce odváděli i akademici, na školáky zamířil rovněž Člověk v tísni


V porovnání s jinými evropskými zeměmi jsme už v roce 2016 byli v tomto tématu mimořádně aktivní a v Bruselu vnímáni jako lídři v boji s dezinformacemi – jak mi s obdivem říkali kolegové z dalších evropských zemí. Už tehdy jsme měli odborníky a aktivisty, které respektovala Evropa i Severní Amerika. Proč jsme se tedy zařadili mezi nejzranitelnější země celé EU? 



A navrch prezident Zeman, který ztrapňoval Českou republiku před světovými lídry na summitu NATO, když předstíral, že neví o přítomnosti ruských vojáků v Ukrajině.


Tohle opravdu nepokládám za tak zásadní problém,” říkala o mediální výchově ještě v roce 2017 ministryně školství (!) Kateřina Valachová. Jiný ministr, později premiér Andrej Babiš, se ochotně chytil pseudotématu lithium, tlačeného dezinformační stokou, a udělal si z něj hlavní téma voleb (a cíle svých útoků přebírá od dezinformátorů i letos). 


A navrch prezident Zeman, který ztrapňoval Českou republiku před světovými lídry na summitu NATO, když předstíral, že neví o přítomnosti ruských vojáků v Ukrajině. Který šel proti celému bezpečnostnímu aparátu republiky a šířil ruskou lež o tom, že Češi vyráběli jed, kterým Rusové zkusili popravit Sergeje Skripala v Salisbury. Který nedávno pomáhal Kremlu šířením lží o tom, že existuje více vyšetřovacích verzí toho, co se stalo ve Vrběticích. Pak už je skoro méně podstatné, že jakoukoliv ruskou lež okamžitě přes všechny své kanály reprodukují obě strany Kremlu v Česku, tedy bolševici a Okamurovi fašisté. 


V porovnání s Estonci nebo Litevci máme v Česku jednoduše otřesné politiky, kteří buď Kremlu rovnou agilně a s plným vědomím pomáhají, seč jim síly stačí, nebo mu šířením lží slouží jako užiteční idioti, kteří dezinformace dostávají k novým publikům a dodávají jim novou legitimitu. 


Čestné výjimky lze nacházet v opozici, díky které vznikla sněmovní komise pro hybridní hrozby. Ale dokud jsou v rozhodovacích pozicích osoby jako Zeman, bude informační prostředí v České republice do značné míry úspěšně ovlivňovat Kreml, a to na úkor Čechů samotných. 


Tohle je ta slabina, kvůli které nás Kreml hodnotí jako jeden z nejslabších kusů v Evropě, spolu s orbánovským pro-diktátorským Maďarskem a Rakouskem, které má pro Kreml tradičně slabost. Když už je chyba identifikovaná, zbývá ji jen odstranit. Což už mají v rukou voliči.  



Jakub Kalenský

Autor je bývalý novinář. V současnosti pracuje jako analytik amerického think tank Atlantic Council. Dlouhodobě zkoumá ruské dezinformační kampaně, zabýval se jimi i v letech 2015–2018, kdy působil v unijním týmu East StratCom.


Sdílet příběh: