Co nám dal film V síti?
„Tak vidíte, už máme čtyři tisíce případů!“ hlásí docent Kamil Kopecký. Na mysli má počet dotazů z poradny projektu E-bezpečí, který se zaměřuje na prevenci a osvětu spojenou s rizikovým chováním na internetu. „Zrovna píše potenciální pachatel. Svěřuje se, že ho vzrušují malé děti, ale sám má dceru, které by v životě neublížil. S jinými muži si dokonce přeposílá dětskou pornografii a mluví o tom, že si sáhne na život. Je na hraně zlomu – potřebuje pomoc a neví, jak dál.“
V takových případech tým E-bezpečí dotyčného odkáže na krizovou linku projektu Parafilik. Ten vznikl pod Národním ústavem duševního zdraví a radí, jak pracovat s neobvyklými sexuálními touhami. Dřív, než se myšlenky překlenou do činů. „Například pedofilií, hebefilií nebo efebofilií trpí přibližně dvě procenta populace. Důležité je úchylku pojmenovat a pracovat s ní. A to se děje málokdy,“ vysvětluje Kopecký.
V centru pozornosti jsou totiž většinou děti, ale na ty, kdo jsou na druhé straně barikády, se už myslí méně. „Mají komplexy. Nedokážou si třeba najít partnera, proto hledají kohokoli, kdo se s nimi bude bavit. Klidně i dítě. Často jsou ale souzeni, aniž by z pohledu práva cokoli provedli. Místo pomoci se jim dostává opovržení,“ vysvětluje Kopecký, který byl i odborným konzultantem filmu V síti.
Také někteří muži zachycení v tomto snímku se podle Kopeckého z legislativního hlediska ničeho vážného nedopustili. Komunikovali sice s nezletilými, což je morálně sporné, ale děti nezneužívali ani nevydírali. „Velmi často šlo o zoufalce, kteří byli vděčni za jakýkoli kontakt s jinou osobou,“ vysvětluje Kopecký. Přesto se tito muži stali terčem nenávisti a posměchu – stačí si vzpomenout na vtipy a memy, které dodnes kolují internetem. Opírají se třeba o hlášku seniora, který slovy „Dvanáct? Tak to je pohoda!“ komentoval věk jedné z figurantek. „Muž se k soudu nedostal a ani nebyl souzen. Přesto se tato slova stala součástí merch kampaně a jeho tvář si navzdory rozmazání pamatují statisíce lidí,“ komentuje Kopecký. Zároveň však upozorňuje, že některé z osob zachycených ve snímku lze skutečně označit za nebezpečné sexuální predátory, kteří se nebojí vylákat z dětí intimní materiály, přimět je k osobní schůzce či pohlavnímu styku. „Vždy je potřeba správně vyhodnotit stupeň společenské nebezpečnosti jedince a naučit se rozpoznávat opravdové hrozby.“
„S dětmi systematicky komunikují několik měsíců a nenechají se tak jednoduše ulovit. Pokud chcete dítě zneužívat, musíte si získat jeho důvěru.“
Na místě není ani panika, kterou film spustil u řady rodičů, protože jim ukázal temná místa internetu. Jde především o sociální experiment, který neusiluje o to být přesným odrazem každodenního chování dětí na internetu. Ukazuje spíš, co se může stát, když děti využívají služby, které pro ně nejsou určeny. „Vždy rodiče uklidňuji, že pokud si dítě udělá profil na sociální síti, nebudou se mu najednou ozývat tisíce sexuálních predátorů. Když dítě ví, jak se na internetu chovat, a má důvěru ke svým rodičům, kteří mu v krizi pomohou, rizika jsou minimální. Každopádně je skvělé, že snímek vzbudil bouřlivou celospolečenskou debatu a rodiče se začali víc zajímat o chování svých dětí na síti,“ doplňuje Kopecký.
Skutečných predátorů je podle Kopeckého na internetu minimum. „S dětmi systematicky komunikují několik měsíců a nenechají se tak jednoduše ulovit. Pokud chcete dítě zneužívat, musíte si získat jeho důvěru. A tu za několik málo zpráv, které si vyměníte v chatu, nevybudujete.“ Jako příklad opravdových predátorů uvádí „Piškota“ a „Meluzína“, skautské vedoucí a homosexuální milence, kteří mezi lety 2007 a 2012 zneužili 39 dětí, mimo jiné pomocí promyšlené elektronické komunikace. Případem se zabýval například film Seznam se bezpečně 3. Oba pachatelé byli odsouzeni na 10 let, „Meluzín“ byl v roce 2019 po šesti letech podmíněně propuštěn. „Po jedné olomoucké projekci snímku V síti mi napsal mail. Celou dobu prý seděl v publiku mezi diváky…“